Tento příspěvek není ani trochu o prezidentské volbě, můžete číst dál!
Obrázky se vážou k jednotlivým částem textu.
Ano, na rady našich přátel si máme teď, týden před prezidentskou volbou, odpočinout od neustálého sledování sociálních sítí a hnojometů spojených s prezidentskou volbou. A já vám, lidem na sociálních sítích závislých, nabízím níže kompromisní východisko, číst o tom, co jsem celý rok dělal na Ministerstvu kultury České republiky jako politický náměstek a proč si myslím, že to má smysl. Ono se mě na to celkem často ptáte, co tam vlastně děláme, tak spojím touto bilancí příjemné s užitečným a odpovím těmito články.
Tento post také poruší veškeré pravidla co mají posty na sociálních sítích mít – nebude ani krátký, ani na první pohled zábavný. Ale svět není jednoduchý a nedá se vložit do jednoduchých a zábavných hesel, že…
Tohoto bilancování budou dohromady 3 díly. Tento první bude o tom, co mě vnitřně zasáhlo v kulturní oblasti nejvíce a nebude to veselé, bude to o Ukrajině.
Druhý díl bude o tom co bylo v roce 2022 v české kultuře klíčové, a o programovém prohlášení vlády v této oblasti a co jsme udělali…
Třetí díl bude o tom co bude a co se chystá, o velké novele mediálních zákonů, zákonu o Veřejné kulturní instituci atp. atd…
Jinak je to na den nepřesně rok (resp. 14.1) co jsem nastoupil na Ministerstvo kultury jako politický náměstek ministra Martina Baxy. Ač ještě nekončíme, je toto „výročí“ příležitostí a časem bilancovat nebo vlastně skládat účty… Nutno říci, že s panem ministrem je radost spolupracovat, v oblasti kultury sdílíme podobné vize a plány, ostatně programy našich stran (resp. koalicí) před volbami byly v oblasti kultury dosti podobné, a promítly se do Programového prohlášení vlády, ke kterému se dostaneme podrobně v díle 2 tohoto bilancování. Také je to ministr, který má kulturu upřímně rád, což ač to zní podivně, úplně zvykem nebývalo.
Když jsem tak přemýšlel co mě v tom minulém roce oslovilo nejvíce, promítlo se mi hlavou že:
Navštívil jsem vyšší desítky kulturních akcí všeho žánru, koncerty, hromadu divadelních premiér, filmů či galerií. Česká kulturní scéna je unikátní, úžasná a skvělá, máme skvělé umělce, máme skvělé kulturní manažery, divadla, orchestry. Máme prostě skvělou kulturu, na kterou bychom měli být hrdí. Kultura nás spojuje, dává nám identitu a místo a smysl v životě, nezapomínejme na to.
Účastnil jsem se práce na zákonech či pracovních skupin o budoucích zákonech. Netušil jsem, že je to tak náročné. Každé písmeno, každá věta, všechno musíte mnohokrát prodiskutovat, potkávat stakeholdery, potkávat poslance, ustupovat, trvat na svém, hledat kompromisy. Je to tak ovšem dobře. Podařilo se nám prosadit novelu autorského zákona, která implementovala EU směrnici a kde jsme zmírňovali její dopady na svobodu internetu i práva autorů a uživatelů. Ve třetím čtení máme novelu zákonů o České televizi a Rozhlase, kde se snažíme posílit nezávislost těchto institucí mj. tím, že volby jejich Rad budou rozděleny mezi Senát a Sněmovnu, tedy nebudou závislé na aktuální politické moci. Probíhá příprava další velké novely mediálních zákonů, tvoří se zákon o Veřejné kulturní instituci, či zákon o české audiovizi, o tom více v druhém a třetím díle těchto zpráv.
Zvládli jsme s grácií předsednictví České republiky v Radě EU, v oblasti kultury se schválilo několik klíčových věcí, ministr předsedal úspěšně hlavní “kulturní” Radě ministrů, koordinovali jsme pomoc Ukrajině, představovali doma i ve světě svou bohatou a úspěšnou kulturu. Už jsem u sebe na FB o tom dosti informoval, viz články z minulého roku a druhý díl tohoto rozjímání, které bude asi zítra.
Celý rok pomáhám s formováním či implementací Státní kulturní politiky, podílím se např. na rozhodování v rámci Národního plánu obnovy, který do kultury přináší nevídané prostředky a tím i možnosti pro velkou část kulturních aktérů. Účastním se práce Rady Vlády pro romskou menšinu nebo koordinuji vztah MK a MŠMT vzhledem k velké revizi rámcových vzdělávacích programů, což je základ vzdělávacího systému v ČR. Definujeme momentálně, co jsou kulturní kompetence, což je nesmírně zajímavá a tvůrčí činnost, s reálnými dopady na naše životy.
To vše je mnoho práce, která mi ale dává smysl a která posouvá českou kulturu celkem mílovými kroky dále. V minulých 10 letech se např. žádná legislativa v kultuře nepřijala, trochu to jako zakrňovalo.
Ale některá setkání a některé události mi utkvěli nejvíce, tedy jste dočetli k tomu, co jsem chtěl hlavně v prvním díle říci, co považuji z celého roku za nejdůležitější a nejzásadnější jak pro sebe, tak pro celý sektor kultury.
Díl 1 – „Postoj Rusů k ukrajinskému kulturnímu dědictví je válečným zločinem“ – řekl Oleksandr Tkačenko, ukrajinský ministr kultury.
Když v 24. února napadlo Rusko Ukrajinu, nikdo jsme nevěděli co se děje, co to znamená a jaké budou důsledky. Obratem náš ministr svolal krizový štáb ministerstva a začali jsme podnikat kroky k částečnému zmírnění dopadů v kultuře, nabídli ubytování a někdy i práci kulturním pracovníkům, uprchlíkům. Časem jsme tam poslali např. obalové materiály a další věci a vzhledem k našemu předsednictví v Radě EU se náš ministr opakovaně setkával s nejvyššími představiteli kultury. To jsme ještě netušili, jak strašný to celé bude.
Jako potomek volyňských Čechů mám k Ukrajině velmi blízký srdeční vztah, mám tam část rodiny, kterou jsme museli v březnu evakuovat a ubytovat u rodičů ve Františkových lázních. Rodina už je zpět na Ukrajině, ale válka zuří dál, dále umírají zbytečně lidi, dále je zbytečně ničeno kulturní dědictví a celá kritická infrastruktura země. Rusové útočí na podstatu národa, kulturní dědictví, zcela cíleně.
Od začátku války na Ukrajině poškodily ruské vojenské jednotky teď již vyšší stovky kulturních památek a institucí. Bombarduje se všechno, bez slitování, muzea, kostely, galerie, knihovny. Tedy to co tvoří kulturní identitu, to co dělá národ národem. Pamatujeme a nikdy nezapomeneme na tragické zničení divadla v Mariopolu, ve kterém se ukrývali děti, které zemřeli. Vedle bombardování dochází i k rabování uměleckých artefaktů. Vojáci odvezli z muzea v Melitopolu vzácné artefakty starověkého národa Skytů, které mají pro Ukrajinu vysokou symbolickou a nevyčíslitelnou hodnotu. Zmizel i diadém hunského vůdce Attily, jeden z nejcennějších artefaktů historie. Organizovaně a cíleně vyrabovali Rusové další tisíce a tisíce kulturních artefaktů a uměleckých děl. Cíleně, chladnokrevně, promyšleně. Mezinárodní organizace kriminální policie Interpol pátrá momentálně po několika stovkách ztracených uměleckých předmětech, a to je jen, zatím, malý zlomek. Je bezpochyby jisté, že můžeme mluvit o systematické kulturní genocidě ze strany ruského státu vůči Ukrajině. To se snaží zjistit i mezinárodní organizace, které pomáhají shromažďovat hodnověrná data o ničení ukrajinského kulturního dědictví ze strany Ruska. Ta by mohla v budoucnu posloužit ukrajinské vládě před Mezinárodním trestním tribunálem.
Záchrana kulturního dědictví
Bylo mi také ctí v průběhu roku opakovaně potkat dvě statečné ženy, které se věnují záchraně kulturního dědictví Ukrajiny. Náměstkyni ministra kultury Ukrajiny Katerynu Chuievu, která neúnavně jezdí po Evropě a shání pomoc, také Darynu Pidhornou z organizace Regional Center for Human Rights, která se v kontextu invaze Ruské federace zaměřuje na ochranu ukrajinského kulturního dědictví, trestní odpovědnost za zločiny páchané vůči němu a reparační mechanismy. Organizace již sestavila databázi stovek zločinů spáchaných ruskými vojsky vůči kulturnímu dědictví na území Ukrajiny, a spolupracuje v tomto tématu také s Ministerstvem kultury Ukrajiny.
Europa Nostra
S potěšením jsem přijal roli pozdravit v záři Summit organizace Europa Nostra, jedné z největších mezinárodních organizací zabývající se kulturním dědictvím. Mimochodem hlavní cenu publika získala inciciativa “Vyshyvanka”, resp. světový den této tradiční ukrajinské kultury, vyšívané košile.
Světový den „Vyshyvanky“, unikátní oděvní technika z Ukrajiny vyhrálo cenu publika na Europa Nostra summitu.
Konference ICOM
Navštívil jsem v Praze prestižní velkou mezinárodní muzejní konferenci ICOM, kde bylo téma Ukrajiny jedním z velkých témat pro téměř 3000 muzejníků z celého světa.
Podepsal jsem jménem České republiky odsuzující deklaraci 48 států Unesco, když jsem nás reprezentoval na světovém UNESCO summitu v Mexiku. Silný moment byl společný odchod ze sálu, když se náměstek ministra kultury Ruska lživě a nechutně obhajoval. Jestli mi něco z fakt utkvělo, tak jsou to slova ministryně kultury Mexika Alexandry Frausto Guerrero, ve své úvodní reči na summitu: “Kultura je to jediné, co si lidé berou s sebou, pokud jsou donuceni k emigraci či útěku ze své země. Kultura je identitou každého z nás.”
‼ Ano, je to Ukrajina, je to ničení kulturního dědictví tam, je to ničení životů a kulturní genocida co na okupovaných územích Rusové provádějí. To formovalo kulturní rok 2022. Přese všechny úspěchy na našem MK v oblasti legislativy a rozvoje kultury v rámci předsednictví a další věci – ničení kultury na Ukrajině je stínem a ohromnou bolestí, která nás celým rokem 2022 provází.
Pamatujme na to, pomáhejme, dělejme vše pro to, aby se agresor zastavil a byl vyhnán ze svobodné země. Ostatně, proto tento dlouhý post píšu, abychom si to připomínali. Obnova kulturního dědictví na Ukrajině teprve začne. Doufejme aspoň, že v tomto roce. My budeme ze všech sil u toho.
Díky, že jste dočetli až sem. Zítra díl 2 o tom, co se v české kultuře povedlo…