Dnes slavíme nenápadné výročí, ale o to více pro Prahu důležité. Přesně před 50 lety 21. července 1971 byla vyhlášena pražská památková rezervace. Ta se rozkládá na území 865 hektarů, na kterých se nachází více než 4000 objektů. Je to počin, který při zpětném pohledu umožnil naší metropoli zachovat si osobitý ráz, který do Prahy láká návštěvníky právě kvůli skvěle zachovalé historické architektuře a geniu loci, který v Evropě dokáže napodobit jen minimum měst.
V roce 1992 bylo historické jádro Prahy zapsána na Listinu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Bohužel ani památková rezervace, ani UNESCO nedokáže zachránit veškerou hodnotnou architekturu v Praze. Rozmáhá se nešvar v podobě snah kulturně chráněné objekty nechat zchátrat, že už jsou neopravitelné a odsouzené k demolici. Vidíme to například u secesního skvostu Nádraží Praha-Vyšehrad. Ačkoliv byl majitel opakovaně pokutován, metropole dlouhodobě tahá za kratší konec. 
Mě osobně se toto hodně také dotýká v mé domovské Praze 6, kde jsme v minulém roce s Piráty založili iniciativu zachrantevily.cz. Developer by rád stavěl uniformní prosklené cosi místo hodnotné Roškotovy a Krejčího vily, které úmyslně nechává chátrat a chce zbourat.
Poslední dobou čím dál častěji slýcháme, že UNESCO nám nařizuje, co může a nemůže v Praze vzniknout. To je ale nesmysl. UNESCO nedělá nic jiného, než že upozorňuje, že se někteří nechovají podle našich vlastních regulí a snaží se je obcházet. To je podle mě naprosto v pořádku!
Díky mnohým občanům a spolkům, v čele s Klubem za starou Prahu, kteří se o zachování specifického rázu Prahy neúnavně zasazují!