Jejich domovy v Dejvicích či Bubenči jsou teď naše domovy. Proto nesmíme zapomenout. Letos již pošesté jsme navázali na dřívější tradici spolku, který se jmenoval “Oni byli první”, a uctili památku našich sousedů na Praze 6, u pamětních desek domu v Rooseveltově ulici 29.
S tehdejšími kolegy ze zastupitelstva Prahy 6 a tehdejším poslancem a dnes ministrem zahraničí Janem Lipavským – ministrem zahraničí ČR jsme iniciovali v roce 2019 obnovení připomínky odvlečení československých spoluobčanů do sovětských lágrů.
11. května 1945 – Když v Praze kvetly šeříky a město oslavovalo konec války, byli někteří naši spoluobčané ruského, ukrajinského a běloruského původu uneseni příslušníky ruské tajné služby NKVD a jednotek SMERŠ. Tito lidé, kteří našli útočiště v Československu před stalinským terorem, byli odvlečeni do sibiřských gulagů bez soudu, mnozí z nich se už nikdy nevrátili. Někteří byli dokonce zavražděni v Praze a pohřbeni v příkopu. Byla to pomsta Stalina a jeho režimu po více než 20 letech.
Setkání je tradičně plné projevů, květin a minuty ticha. Po něm následuje společné posezení v pravoslavné kapli sv. Mikuláše, kterou dnes často navštěvují ukrajinští věřící. Zazněly krásné paschální zpěvy v staroslovanštině, ukrajinštině i češtině. Toto setkání každým rokem roste a připomíná důležitost uctění památky. Poprvé se ho zúčastnili i zástupci Kanceláře demokratických sil Běloruska v České republice, Embassy of Ukraine in Prague / Velvyslanectví Ukrajiny v Praze a tradičně potomci odvlečených Rusů, jako paní Anastázie Kopřivová a další.
I dnes jsou lidé unášeni ze svých domovů, vyháněni a zabíjeni, u Ukrajiny i Běloruska. Ruská agrese na Ukrajině ukazuje, jak moc se dějiny opakují, jak moc je nutné je znát, připomínat a předcházet lidským tragédiím.
Děkujeme….
