Toto napsal generál Alois Eliáš v dopisu své ženě těsně předtím, než byl popraven nacisty.
Ano, zvítězili jsme. V neposlední řadě díky generálu Eliášovi. A toto vítězství si dnes připomínáme, připomeňme si i hrdinu generála Aloise Eliáše.
Alois Eliáš byl legionářem ve Francii a československým vojenským expertem. Za německé okupace se stal protektorátním ministerským předsedou a zároveň stál v čele zemského československého odboje, který tajně organizoval a koordinoval (odbojových skupin bylo mnoho). Spolupracoval např. s generály Neumannem a Bílým, Homolou, Spěváčkem, Drgáčem, podplukovníkem Heliodorem Píkou a přímo či zprostředkovaně s řadou dalších generálů a důstojníků, výčet těchto velkých lidí by byl nekonečný. Ve své práci v československé rezistenci byl Alois Eliáš neúnavný, představitelům odbojářských skupin údajně neustále kladl na srdce, že se nesmí na nic čekat a že nikdo Československu nepomůže, jenom ono samo. Nebýt vnitřního odboje, umně řízeného Aloisem Eliášem, čekala by nás následující budoucnost:
„Tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat,“ slíbil Reinhard Heydrich ve svém projevu v Černínském paláci 2. října 1941. Ztratili bychom „nejen” svobodu – dnes bychom už jako národ neexistovali.
Někteří svého času mylně považovali Aloise Eliáše za kolaboranta. I když to byl naprostý nesmysl, on s tímto cejchem dopředu počítal, svému příteli generálu Rytíři řekl „Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine.” Věděl, že jde na smrt pro svou zemi a svůj národ a že jej buď popraví nacisté, nebo naši „znalci života”. Věděl, že na rozdíl od většiny odbojářů, bude čelit „nejen” nacistickému nebezpečí, ale i nenávisti svého národa. Přesto pozici ministerského předsedy přijal, nechtěl, aby ji dostal někdo, kdo nacistům bude nápomocen.
Obětoval svůj život, aby získal čas a začal budovat odboj pro záchranu národa a obnovení svobodného státu. Věděl, že vnitřní odboj je klíčový.Svůj osud přijal s důstojností sobě vlastní. Jak proces, tak i popravu. Popraven byl na Kobyliské střelnici den po dobytí oddílem SS krypty chrámu v Resslově ulici, kde byli pravoslavnou církví ukrýváni výsadkáři, kteří provedli útok na Heydricha. Pravoslavní byli na podzim popraveni rovněž na Kobyliské střelnici. Styčný důstojník britské vlády Lockhart psal, že Eliáš byl člověkem na svém místě, velmi odvážným člověkem, který věřil v dobro. Dokonce i v SSSR byl toho času Eliáš označován za hrdinu a pravého vlastence, po roce 1948 se ovšem kormidlo dějin otočilo a pro sověty se z něj najednou stal „kolaborant”.
Jméno Aloise Eliáše – legionáře, vojáka, vojenského a politického stratéga a národního hrdiny – nese ulice v mé domovské Praze 6. Rád bych, abychom nezapomínali, jak moudrý a odvážný to byl člověk a co pro nás udělal. Uctěme dnes jeho památku. A všech, kdo za nás položili své životy. Zvítězili jsme, pane generále, jak jste slíbil.
