Letošní ranní pietní akt se Zdeněkem Hřibem, Ondřejem Vykoukalem, Danou Balcarovou, Evou Tichou, Milošem Vlachem, Terezou Hubáčkov ou a dalšími byl ale jiný. To co jsme si v minulých letech připomínali jako děsivou vzpomínku, se dnes jak přes kopírák děje znova. Opět jsou unášeni nevinní lidé neznámo kam. Opět jsou ničeny rodiny a osudy lidí. Nám blízký ukrajinský národ čelí bezprecedentnímu násilí přicházejícímu opět z ruského Kremlu. Stejně jako v mém domě, v mé bubenečské čtvrti, v mé Praze – před 77 lety.
O to silnější dnešní vzpomínka byla, o to silněji dnes cítíme hodnotu naší svobody a demokracie. O to silněji dnes Ukrajině musíme pomoci. Pomoci vojensky i humanitárně a vyhnat agresora tam, kam patří.
Jako každým rokem i dnes ráno 11. 5. 2022 v 8 hodin jsme si připomněli pohnuté osudy našich dejvických a bubenečských spoluobčanů. Spolu se Zdeněkem Hřibem – primátor Prahy, Ondřejem Vykoukalem • kandidát na starostu Šestky, Ondřejem Chrástem – politik, náměstkem ministra zahraničí Martinem Dvořákem, zástupcem Prahy 6 Janem Lacinou či kandidátkou na senátorku Danou Balcarovou do Senátu, zastupitelkou Prahy 6 Eva Tichá a mnohými dalšími jsme uctili památku těch našich spoluobčanů, které z našich bubenečských domů unesli příslušníci ruské tajné služby NKVD a jejích jednotek SMERŠ.
Tito občanstvím Čechoslováci, kteří ve dvacátých letech uprchli před stalinským terorem, našli v tehdejším Československu azyl a svůj druhý domov mimo jiné i v bubenečských domech v dnešní Rooseveltově ulici 27 a 29, kde pietní akt každoročně ve spolupráci s kanceláří primátora Prahy a MČ Prahy 6 pořádá náš zastupitel a obyvatel těchto domů Ondřej Chrást.
To, co u nás ruští bolševici za asistence těch českých prováděli v roce 1945, provádějí dnes jejich potomci na Ukrajině, opět jsou zabíjeni a unášeni svobodní lidé, dějiny se tragicky opakují. Pocity přítomných shrnul na závěr svého projevu primátor Zdeněk Hřib – primátor Prahy:
„Symbolické je, že stojíme před pravoslavnou modlitebnou. A pravoslavnou církev dnes Putin masivně zneužívá, stejně jako před ním bolševici, stejně tak ve své zločinné rétorice zneužívá památky milionů obětí druhé světové války a vítězství nad nacismem. Stojíme tu dnes, v hlavním městě naší malé země. Jsme malý národ, ale s velkým srdcem. A to srdce dnes patří všem Ukrajincům a všem, kdo se staví proti zrůdnosti, které už třetí měsíc čelí. Nejlepším projevem úcty k těm, které jsme nechali napospas osudu před 77 lety, je nenechat napospas osudu ty, kteří dnes potřebují pomoc. Každý z nás tak, jak jenom můžeme.“
Jsme rádi, že na akci promluvila jedna z původních iniciátorek umístění pamětních desek v roce 1995 a vnučka jednoho z odvlečených Anastazie Kopřivová, která vzpomínala na pohnutou historii těchto domů a lidí v nich žijících. Na místě byli také pracovníci Ústav pro studium totalitních režimů a představili osud jednoho obyvatele domu, Alfréda Béma, který bude na domě mít pamětní desku projektu „poslední adresa“ (viz komentář v diskuzi).
Děkujeme všem za tichou vzpomínku na naše československé spoluobčany i za pomoc těm, kteří ji dnes opravdu potřebují, ukrajinskému národu. 🇺🇦 Za všechny oběti všech diktatur jsme také společně drželi minutu ticha a zapálili svíčky v pravoslavném chrámu a současně převážně ukrajinské farnosti, která v domě je.
Pokud se chcete dozvědět více o historii tohoto pietního aktu i osudech lidí, v komentářích najdete odkazy na předchozí léta této vzpomínkové akce.