Moje politická bublina sociálních sítí, ano, samozřejmě, že já taky, neřeší nic jiného, než dnešní (článek píšu 3. února 2021) nález Ústavního soudu, který výrazně promluvil do pravidel politické soutěže v ČR z pozice negativního zákonodárce (tj. toho, který může zákony rušit). Ústavní soud dnes svým nálezem zrušil část Zákona o volbách do Parlamentu ČR, zejména z důvodu porušení kautely rovnosti hlasů a rovnosti šancí kandidujících stran. Byla zrušena umělá adiční uzavírací klauzule – tedy koaliční (tj. 10%, 15% atd.), mj. o ohledem na porušení zásad proporcionality. Zachovány zůstaly volební kraje. Zrušen však byl způsob počítání (skrutinium), jenž se doposud realizoval podle d’Hondtovy metody, která zejména v případě voleb do Poslanecké sněmovny ve volebních krajích s méně mandáty může znevýhodňovat menší strany. Rozhodnutí ÚS je třeba přijmout s respektem a co nejdříve se shodnout na novele zákona. Osobně bych preferoval znovuzavedení Hagenbach-Bischoffovy metody pro přepočet hlasů ve volbách do Poslanecké sněmovny, je svým způsobem v tomto případě férovější a byla u nás pro volby do Poslanecké sněmovny používána do okamžiku Zemano-Klausovy novely z dob opoziční smlouvy. Co se koaliční uzavírací klauzule týče, lze ji vynechat nebo se kupř. vrátit k dřívější podobě (7, 9, 11%). Zkrátka je to třeba co nejdříve legislativně zařídit a nebude žádný problém, nic hrozného se neděje.
A pokud je někdo trochu naštvaný, tak za to nemůže ÚS, ten dělal svou práci, ale dva hlavní protagonisté opoziční smlouvy, muži na obrázku, kteří si tenkrát dělili mezi sebe naši zemi navždy a jejichž éra ještě neskončila, ale jsme snad už konečně blízko… (zdroj obrázku ČTK, téma: podpis opoziční smlouvy 9. 7. 1998)
